Změny území

Katedra urbanismu a územního plánováníČVUT

Články

Reflexivita v území: od elementárního urbanismu k větší udržitelnosti Území je koncept, jenž je třeba hlouběji teoreticky promyslet. Zde ho pojímáme jako propletenec fyzické a sociální reality a blízký významu lidské ekologické niky. Reflexivita v území je koncept, založený na pojmu reflexivní modernita Ulricha Becka a použitý v územních souvislostech. Po tomto obecnějším úvodu je představen a kriticky prodiskutován přístup Romana Kouckého k územnímu plánování v Česku, formulovaný v knize Elementární urbanismus. Některé klíčové návrhy jsou dále rozvinuty, zejména koncept "První čáry", oddělující urbanizované území od krajiny, ale i návrhy na radikální zjednodušení celého územně-plánovacího procesu.
PŘÍKLADY UDRŽITELNÉ VÝSTAVBY NA BROWNFIELDS, ŠVÉDSKO
Koncept území v globálně provázaném světě a jeho přínos pro trasformaci sídel a veřejné infrastruktury směrem k větší udržitelnosti Koncept udržitelnosti je spojen s vědomím limitů a s jejich dodržováním. Moderní sídla jsou však závislá na prostorově vzdálených zdrojích, jež obyvatelé ani zdaleka nemají pod kontrolou. Dokonce i vymezení rozsahu sídla se dnes stává obtížnou úlohou. Nejde při tom ani tak o hranice zástavby či hranice administrativní, ale o hranice systémové: kde a jak měřit toky zboží či energie, které do sídla přicházejí a odcházejí? Na jaké úrovni a jak stanovit ony limity, jež je třeba dodržovat? V diskusi nad těmito otázkami vyjdeme z konceptů územní identity, sociálního prostoru a ekologické niky a poukážeme na důležitost vymezení třech základních hranic v území: hranice sídel, hranice veřejného prostoru a hranice přírodních území.
Bytový dům pro 21. století
Infrastructure of Sustainability Území je propletencem sociálních a materiálních konstrukcí. Infrastruktura je tím, co vytváří a udržuje moderní společnosti v chodu a funkční. V článku je představen koncept hluboce založené infrastruktury, sestávající z jazykových rozlišení, sociálních praktik, pravidel, kódů a stadardů. Tato hluboce založená infrastruktura představuje základ pro zjevnou (hmotnou) infrastrukturu, kterou moderní společnosti budují za účelem upevnění sebe sama ve svém území. Moderní společnost se v posledních posledních několika stoletích nacházela ve fázi růstu (expandovala po celé Zeměkouli) a ten se nyní blíží svému klimaxu, a proto se blíží přechod k udržitelné fázi. Aby byl tento přechod uskutečnitelný, je navrženo zaměřit se právě na proměnu infrastruktury růstu směrem k infrastruktuře uržitelnosti.
Globální metropole jakožto prostorové vyjádření procesu modernity Skrze diskusi nad obsahem pojmů město a vesnice a problematické pojmenování, vymezení a charakterizaci větších sídelních útvarů je hledána smysluplná charakteristika moderní doby a moderních měst. Základem je identifikace a přiblížení procesů, které moderní město konstituují – především na základě vhledů Saskie Sassen, Davida Harvey a Manuela Castellse – ale i kritická reflexe z perspektivy každodenního žitého světa na základě prací Christiana Norberg-Schulze a Karla Kosíka. V závěru jsou redefinovány některé klíčové pojmy pro popis geografie modernity, jimiž jsou město, vesnice, metropole a krajina.