Změny území

Katedra urbanismu a územního plánováníČVUT

Články

Inteligentní města, budovy a regiony Technologie vytvořila separátní umělé ekologie, které jsou neslučitelné s ekologiemi přírodními. S touto skutečnosti je třeba se smířit. Nedávný vývoj technologie nám ale dává naději, že naše soužití s přírodou bude možné podstatně změnit.
The Rise of Global Metropolises Článek je teoretickým pojednáním o povaze moderních měst. Začíná specifickou charakteristikou modernity a dospívá k závěru, že globální metropole - regionální uzly v síti světových velkoměst - jsou v dnešní době klíčovými způsby zhmotnění procesu modernity. Porozumění těmto metropolím, procesu jejich výstavby i obecnému vztahu mezi společností a městem, je shledáváno zásadním pro překonání celé řady environmentálních, sociálních a politických problémů, které se před námi rýsují v blízké budoucnosti. Článek se pokouší vymezit teoretický rámec, či pozadí, v němž bude možno propojit současná města, společnost, ekonomii, technologii a globalizaci. Je založen na kritické reflexi několika obecnějších teorií, které tyty oblasti zkoumání zahrnují a na hledání jejich společných poznatků. Přesto však základní výzkumné otázky zůstávají: Co je to moderní město? A jak probíhá proces urbanizace?
Reflexivita v území: od elementárního urbanismu k větší udržitelnosti Území je koncept, jenž je třeba hlouběji teoreticky promyslet. Zde ho pojímáme jako propletenec fyzické a sociální reality a blízký významu lidské ekologické niky. Reflexivita v území je koncept, založený na pojmu reflexivní modernita Ulricha Becka a použitý v územních souvislostech. Po tomto obecnějším úvodu je představen a kriticky prodiskutován přístup Romana Kouckého k územnímu plánování v Česku, formulovaný v knize Elementární urbanismus. Některé klíčové návrhy jsou dále rozvinuty, zejména koncept "První čáry", oddělující urbanizované území od krajiny, ale i návrhy na radikální zjednodušení celého územně-plánovacího procesu.
Conceptualizing the Territory as an entanglement of material and social reality Článek je příspěvkem na konferenci, zaměřenou na založení "vědy o území" (territorial science). Zabývá se proto konceptem území v teoretické rovině. Území je to, co spojuje lidi s jejich životní prostředím, je to unikátní, sociálně a materiálně vyprodukovaná 'ekologická nika', stejně jako 'sociální prostor' skupiny lidí, definovaných jejich území identitou. Území je strukturou, ztělesněnou v realitě, která 'žije' lidských myslích stejně jako ve společenských praktikách. Území má podpůrnou infrastrukturu sdílených pravidel, kódů a standardů, stejně jako síť materiálních a informačních toků, na nichž je jeho existence závislá. Specifickým územním komunikačním kódem je kultura, která jde ruku v ruce s územní identitou. Rozsah sdílených územních praktik a kódů v různých dimenzích environmentálního prostoru vymezuje hranice území. Pravidla a brány do území jsou vynucována a chráněna hrozbou 'teroru' vůči těm, kdo tam nepatří.
Koncept území v globálně provázaném světě a jeho přínos pro trasformaci sídel a veřejné infrastruktury směrem k větší udržitelnosti Koncept udržitelnosti je spojen s vědomím limitů a s jejich dodržováním. Moderní sídla jsou však závislá na prostorově vzdálených zdrojích, jež obyvatelé ani zdaleka nemají pod kontrolou. Dokonce i vymezení rozsahu sídla se dnes stává obtížnou úlohou. Nejde při tom ani tak o hranice zástavby či hranice administrativní, ale o hranice systémové: kde a jak měřit toky zboží či energie, které do sídla přicházejí a odcházejí? Na jaké úrovni a jak stanovit ony limity, jež je třeba dodržovat? V diskusi nad těmito otázkami vyjdeme z konceptů územní identity, sociálního prostoru a ekologické niky a poukážeme na důležitost vymezení třech základních hranic v území: hranice sídel, hranice veřejného prostoru a hranice přírodních území.
Překonat fragmentaci Modernizace společnosti se stále výrazněji a ve stále globálnějším měřítku vepisuje do území. Výsledkem modernizace je fragmentace společnosti i území. Tato fragmentace je neudržitelná společensky, ekonomicky i environmentálně. Veřejná podpora individuální automobilové dopravy a volného trhu s půdou i s nemovitostmi tyto problémy výrazně zhoršuje. Překonání mnohorozměrné fragmentace je klíčovým úkolem dnešní doby. Nezbytným prvním krokem je fundamentální obnova veřejného prostoru jakožto ohniska společenského dění, které bude i místem řešení společenských rozporů.